Vlastní krev
Vlastní krev
Ve sbírce Vlastní krev se čtenáři otevírá svět, ve kterém žijí, hádají se, milují i krvácejí Moire a Desmond, i jiným hrdinům.
Za hradbami Donbergu, dál, než jsou prameny Rainy, na březích moře i v hlubokých lesích, všude žijí lidé své veselé, tragické, magické i všední životy, všude jsou krčmy, které kypí ruchem i usedlosti, kam cizinec zavítá jen občas. Země bičují války, epidemie, sváry mocných trhají na kusy jistoty těch, kteří neznají nic, zápraží své vsi.Vítejte tam, kde hrdinové nejsou tak hrdinští, aby neměli strach, čarodějnice mají slovník přístavních poběhlic, poběhlice zručnost šermířů a šermíři třesoucí ruce těch, kdo to s pijatikou přeháněli příliš dlouho.
Sbírku otevírá Hněv řeky, povídka, která začíná být v každém jaru znovu aktuální. Malé městečko Grabstein ve smyčce řeky svírá nejen strach, ale i stoupající voda a čarodějka Moire, se kterou se tu poprvé setkáváme, jen stěží zadržuje proudy vod. Bude jí Desmond, floutek z hlavního města vůbec k něčemu? Co všechno pohltí rozhněvaná řeka?
V druhé povídce Čas, kdy klasy dozrají, už potkáme Moire nejen v hlavním městě, ale také pod Desmondovou přikrývkou. Staré sváry však mají dlouhé stíny a Moire je žena obdařená neortodoxním pohledem na svět, brzo se dostává znovu do konfliktu s Bratrstvem, „profesním“ sdružením čarodějů. Království navíc hrozí skandál, král přivedl do jiného stavu svou nedospělou švagrovou a teď se poohlíží po někom, kdo ožehavou situaci napraví. Kým je vlastně královnina sestra? Desmondův klidný život se hroutí pod náporem událostí stejně, jako pohodlí jeho domova pod tlapami Moiřiny feny Rváčky.
Vlastní krev, povídka, která dala název celé knize, zastihuje Desmonda v delikátní situaci. Jeho nemanželská dcera je nezvěstná, její matka tvrdí, že se přidala k jakési náboženské sektě. Když se jí nenadšený otec vydává hledat, brzo se dostane do potíží a zjišťuje, že sektáři nejsou zdaleka tak slabými a nevinnými protivníky, jak předpokládal.
Lístek cesmíny je symbolem vánoc, ale pro Moire se stává noční můrou. Přemíra punče a horkého vína při vánočním věštění způsobí doslova smršť nepředvídaných událostí.
Povídky Hněv řeky, Čas, kdy klasy dozrají, Vlastní krev a Lístek cesmíny vyšly v průběhu posledních tří let v časopise Pevnost.
U každého dubu, lépe řečeno pod duby, se Moire setká s druidským společenstvím a čtenář se dozví ledacos o jejím bouřlivém mládí. Na zemi doléhá epidemie a mladou čarodějnici čeká bolestné prozření. Retrospektivní příběh z „Moiřina“ cyklu, který ještě nikdy nebyl publikován, stejně jako všechny následující povídky.
Rozsahem spíše novelou je Žlutooká, příběh dcery vyhynulé rasy. Virge bojuje s lidskou nenávistí, s vlastními sklony i s pradávnou kletbou a její krvechtiví předkové volají.
Po Cestě k pravdě jde raubířka a králova milostnice Anne ve středověké „gangsterce“. Pokud se chce vyhnout oprátce, musí použít všech prostředků, včetně těch nejpochybnějších a její spojenci také rozhodně nejsou vzory rytířství.
Nad vesnicí Undaneken se zdvíhá pahorek, na větvích dubu vlají návazce a po nebi se honí bouřkové mraky… Právě pahorek je důvodem, proč vesničany vyhání čarodějný řád. Undankenské přicházejí ochránit jen dva stateční… Žoldák Erich a čarodějka – odpadlice Ula se chystají k boji, který pro ně snadno může být bojem posledním, v příběhu nazvaném Stín divokého.
Černá havraní křídla zakrývají oblohu nad zemí, kterou prošla válka. Krajem se potulují bandy výrostků, které slídí po kořisti jako hladová vlčata. Přinášejí děti naději, nebo už jsou také poznačené hnilobou? I Havranice hledá na tuhle otázku odpověď.
Ano, já vím, že v takovémhle světě byste žít nechtěli, ale ruku na srdce, ten náš není o nic lepší.
Vydává: Triton
Ilustrace na obálce: Milan Fibiger
Graf. úprava obálky: Dagmar Krásná
Odpovědný redaktor: Zdeněk Rampas
410 str.
Cena: cca 220 Kč